As I said... we had 2 years anniversary, yesterday. We've been at Como restaurant in Wenceslas square. I was invitee...(Luckily for my boy friend, I can't eat too much and we had Tapas sets)
Nice atmosphere, friendly staff and delicious food.
Mark has eaten a grilled octopus!!!
Look how beautiful bouquet he gave me?Like an older "hysteric" lady... I wanted to be really, really sexy...you know. So I wore the highest stilettos I had in my wardrobe. And during the dinner, I could hardly hold on these on my feet. My feet extremely swelled. My walk was getting more and more painful with every step. I walked up the Wenceslas square, took the metro and the bus. There it was too much, so I took off my shoes and my tights to be ready to walk home barefooted. Than we changed our mind, and Mark went home to take an other pair of shoes and our dog, leaving me on the bus-stop (5min to my home). I was waiting there about 10min, sitting with my legs outstretched on the bank, barefoot, wearing a mini-dress (it's with a collar, but quite short) and a coat. A man came near, and asked: Hey, Miss, have you lost your shoes?
I can imagine.... that I looked like a ... well. Funny "sexy" girl!
Jak jsem psala včera, měli jsme dvouleté výročí (rejpavci, nerejpat se v tom, každej holt máme nějaký zajímavý kousky...), a tak jsem byla pozvána do restaurace Como. Moc milá obsluha, příjemný a krásný interiér, dobré Tapas. Ještě ale, že toho moc nesním.
Ale to jsem nevěděla, že mi během večeře (asi z ovínění) natečou nohy tak, že se do těch botek již nevejdu. Nazula jsem je a šla jako malá mořská víla na souši. Vyšla jsem s amputovanými prsty Václavák, dojela metrem na Kačerov. Ale v autobuse na Novodvorskou jsem si ty španělky prostě musela zout, a svléct (velmi decentní dáma jsem) punčocháče,... abych mohla dojít domů bosa. Ale pak byla zima a tma, a já si nechtěla k puchýřům vyrobit ještě nějakej tetanus (přinejlepším). Tak jsem, co nejcudněji to s holýma a bosýma, nataženýma noham šlo, seděla na lavičce autobusové zastávky, čekala na Marka a Henríska, až mi donesou jiné boty.
A pak ten mladík: Slečno, vy jste ztratila boty?
Rudá studem (ty zkrvavené prsty mluvily samy za sebe) jsem odpověděla, že mi pro ně šel přítel se psem. Chlapík nevěděl, že Henri není "trhač", tak se raději zdekoval.
I can imagine.... that I looked like a ... well. Funny "sexy" girl!
Jak jsem psala včera, měli jsme dvouleté výročí (rejpavci, nerejpat se v tom, každej holt máme nějaký zajímavý kousky...), a tak jsem byla pozvána do restaurace Como. Moc milá obsluha, příjemný a krásný interiér, dobré Tapas. Ještě ale, že toho moc nesním.
Nevědala jsem kam jdu, bylo to překvápko.
Jako správná starší stíhačka jsem chtěla opravdu, opravdu vypadat nejen zánovně. Po svalech na nohou už není ani stopy, ale ty hůlky jsou celkem pěkně tvarovaný, tak jsem vzala krátké šaty a nejvyšší podpadky, co jsem našla. Effekt 100%.Ale to jsem nevěděla, že mi během večeře (asi z ovínění) natečou nohy tak, že se do těch botek již nevejdu. Nazula jsem je a šla jako malá mořská víla na souši. Vyšla jsem s amputovanými prsty Václavák, dojela metrem na Kačerov. Ale v autobuse na Novodvorskou jsem si ty španělky prostě musela zout, a svléct (velmi decentní dáma jsem) punčocháče,... abych mohla dojít domů bosa. Ale pak byla zima a tma, a já si nechtěla k puchýřům vyrobit ještě nějakej tetanus (přinejlepším). Tak jsem, co nejcudněji to s holýma a bosýma, nataženýma noham šlo, seděla na lavičce autobusové zastávky, čekala na Marka a Henríska, až mi donesou jiné boty.
A pak ten mladík: Slečno, vy jste ztratila boty?
Rudá studem (ty zkrvavené prsty mluvily samy za sebe) jsem odpověděla, že mi pro ně šel přítel se psem. Chlapík nevěděl, že Henri není "trhač", tak se raději zdekoval.
Ostuda no! Ale aspoň budu mít něco pro vnoučata jednou.
3 commentaires:
starší stíhačka? prosimtě :))
taky už jsem prákrát zažila situaci, kdy jsem to chtěla udělat, ale vždycky se mi podařilo dojít.
pak se mi jendou stalo něco opačnýho, kdy jsem ty lodičky na noze chtěla, ale oni že ne. byla zima (tím si to aspoň vysvětluju) a nádherné lakované botičky mi při KAŽDÉM kroku sjížděly z nohy. krok - zastavit - nazout - krok - zastavit - nazout... jak blbec.
:) Děkuji za sympatie:D. To opačný je taky vtipný, myslím, že se mi to jednou taky stalo.
Milé slečny, nejhorší věc na světě tlačící boty a to ještě netušíte, že Vás ta bolest úplně strhá i v obličeji a společenská to nejste vůbec, myslíte totiž jen ta ty bolavé nohy:-(. Je třeba vždy mít po ruce ( tašce) náhradní:-). To je životní zkušenost, teď už si budete dávat pozor:-)Hani:-)
Enregistrer un commentaire