So sweet, so love

Chystám se do Belgie, Marek mi píše, že jde do kina. Jdu spát v depresích a v 00:13 mi Marek volá:
"Pojď pro mě dolů."
"Cože, copak se děje...?"
" No, pojď mi dolů otevřít."
"Jak jako?"
"Prosímtě, podívej se z okna..."

Koukám...a v letu navlíkám župan, popadám peněženku...a letím k výtahu. Ten černoch, co se v přízemí pokoušel nastoupit, nevěřil vlastním očím. Vypadala jsem jak vyoraná myš, ale s úsměvem od ucha k uchu a vlasy jako medůza jsem se kolem něho prořítila...směrem ven z "résidence"!

JŮŮŮŮŮŮ MÁTE NĚKDO TAKY TAKOVÉ ŠTĚSTÍ???:) TŮDLE NŮDLE, TŮDLE NŮDLE VŠEM, CO NÁM TO NEPŘEJÍ...

I was preparing my departure for Belgium. Mark wrote me about his cinema evening, so I went sleep depressed. At 00:13 there's someone calling on, it was Mark:
"Come down to let me in."
"What, what's going on...?"
"Please, let me in."
"What a...?"
" Could you look out of your window, please?

So I did... I was putting on my bathrobe while runnig to the lift. That black man on the ground floor, who was waiting for the lift, probably couldn't get what was happening. I was like a sleep walker (with medusa's hair and the biggest smile ever on my face) on my wilde way out of the "résidence".