Larme = L'arme

Sobbing out manganese and prolactin is thought to relieve tension by balancing the body’s stress levels and eliminating build ups of the chemicals, making the crier feel better.

Avec l'âge, on apprend à maitriser et refouler l'envie de pleurer ; mais parfois elle nous submerge, et ce n'est, au fond, pas plus mal. L'hypothalamus enclenche alors son rôle de régulateur des tensions : le nerf facial VII est relié aux glandes lacrymales et permet leur stimulation, en même temps que les sanglots, spasmes incontrolables, permettent de désserer les multiples tensions acumulées dans l'organisme. Une fois la porte ouverte, impossible de l'arrêter ! C'est la fameuse phase de la décharge émotionelle, après laquelle on se sent généralement soulagé et plus détendu.

Sur le rôle des larmes dans ce delestement, on ne peut qu'avancer des hypothèses : elles permettraient l'évacuation d'hormones de stress et, tout comme elles protègent de l'irritation, elles protègeraient de l'émotion...

Francouzská psycholožka Anne Bacus je přesvědčená, že pláč člověku prospívá, a zdůrazňuje, že bychom se mu neměli bránit. „Důležitou funkcí pláče je snížení psychického napětí v rámci aktuálního psychického stavu. Prostřednictvím pláče se organismus tomuto napětí brání, jde tedy o obranný mechanismus, kterým se organismus snaží nastolit určitou rovnováhu. Napětí může být dlouhodobé, krátkodobé, více či méně silné, a to se potom projevuje na intenzitě pláče, na jeho síle a délce trvání.“
Co se týče uvolnění, Anne Bacus říká, že když si pláč zakazujeme, nechceme se mu poddat a snažíme se zabránit tomu, abychom brečeli, napětí se musí uvolnit jiným způsobem, aby se organismus dostal do rovnováhy a aby se zbavil stresu. Tímto způsobem je například hádka nebo něco vzteky rozbijeme - v lepším případě talíř, v horším jinému nos.

So we don't have to feel guilty about crying!!!