Stáni a bráchův pes (ukradeno na Stánině blogu)

Tohle byl ještě ňafátko.

Noční chodec
V noci se mění na neurvalce, chlemtá vodu a hlasitě se přehrabuje čumákem v granulích, aby nás vzbudil:). Chodí po bytě a klepe hlavou ze strany na stranu, takže je slyšet z obýváku k nám do ložnice hlasité plácání uší. Je mi divný, co v tom obýváku tak dlouho dělá, když se totiž oklepe, tak je dlouho klid (asi tam kouká do blba:D). Pak capká zpátky do pelíšku a přitom klepe drápy o podlahu (protože když mu je chceme nááááhodou ostříhat, je potřeba tří lidí k udržení tohohle hysterika:D). Očuchá mi nohu, zkontroluje páníka, jestli fakt ale fakt spí a nechce si s ním třeba náhodou v tak brzkých ranních hodinách hrát, a jde do pelíšku. Přičemž hlasitě protestně zachrčí, aby jsme věděli, že je na nás tentokrát vážně naštvaný, že ho k sobě do postele nepustíme:). Když chce být hodně zákeřný, tak mě probudí uprostřed noci šťouchnutím čumáku do obličeje. Tak přece když nespí on nesmí spát nikdo jiný:) „Heeej nudím se, tak nespěte“ (naštěstí je zákeřný jen hodně málo). Legrační je ráno, když se teda konečně vzbudíme a on leží v pelechu (samozřejmě už vzbuzený:) ) „juchuuuu jsou vzhůru, můžu je otravovat s pískákem“. Nebo běhá krátké tratě od naší postele směr venkovní dveře, a aby přidal na důležitosti svého sdělení „chci ven a nezajímá mě, že jsi ještě neučesaná a v pyžamu“, tak intenzitu zvětšuje tím, že tempo běhu zvýší a cinkne klíčema, které jsou v zámku:). Když už je vyvenčený, tak se nás snaží dostat honem rychle do práce, aby si mohl dát veget na posteli, protože v noci hrozně dřel. V koupelně ráno „asistuje“, když si čistím zuby a maluju se. Sedíc na podložce „rychle urychli to, stejnak to večer zas smeješ“. Odpoledne, když přicházíme domů ho najdeme vždy bezpečně v posteli s výrazem „proboha, kdo mě to sem dal, nevím jak jsme se tady ocitl“ nás vítá. Je s ním sranda a bez něj to prostě není ono:)