Obdarovaná (vl. překlad předchozího vl. textu):)

Někdo zvoní.
Pomalu se zvedáš, jdeš ke dveřím a koukáš do kukátka. Nikoho nevidíš. Díváš se ještě jednou, pozorněji. Stále nikdo. Vezmeš za kliku a pomalu ji tiskneš. Opatrně otevíráš dveře a vystrkuješ hlavu ven. Přelétneš rychlým pohledem po chodbě. Stále nikdo. Něco ale leží na tvé rohožce. Překvapená to zkoumáš očima, než to vezmeš do již nedočkavostí zvlhlé ruky.
Dveře se za tebou rychle zavřely, necháváš se teď podpírat jejich chladnou hladkostí. Pak se sklouzneš zády po té osvěžující ploše dolů, aby ses posadila a nabrala síly, vyčerpaná vlastní zvědavostí.
Pokrčené nohy, bradu na kolenou, obracíš v prstech pečlivě zabalený předmět. Je objemný, ale ne těžký; je pravidelný, ale ne pravoúhlý; měkký, ale pevný. Ani trochu nedává znát svůj obsah.
Balicí papír je ručně vyráběný, zdobený japonskými znaky vyvedenými v tyrkysově modré. Když dáš balíček blíž ke svému obličeji prozářenému zájmem, cítíš sladkou, příjemnou vůni. Pátráš v paměti, ale nenacházíš pro ni žádné vhodné jméno.
V tom si všimneš jemné červené stužky vykukující ze záhybu obalu. Zatáhneš za ni a z balíčku vyklouzne malinká bílá obálka. Zabalené položíš na zem mezi stehna a opakuješ předešlé pohyby: zamyšlená, otáčíš obálku v prstech, ani na ni vlastně nekoukáš. Pak se z ničeho nic probereš a přitáhneš tu věcičku do svého zorného pole. Otevřeš ji a vytáhneš z ní malé přání.
" Veselé Vánoce!" stojí na něm, psáno velmi zdobným rukopisem.
Bez podpisu.
A konečně, s dýchavičnou rychlostí, otevřeš svůj dárek.