Something has to be fun... if not all should be.

75CZK in KappAhl size 44/46

If you can't read in the mirror reflection: I'm jealous of me too!

Give me 2 more weeks

This aquarel was made by Mathilde Defresne.

Give me some two more weeks, then I'll be "a nouveau" ready for these, hopefully... I have all the artist paper (Christmas gifts) and some regular aquarel colors (you've seen me alredy working with here or here)...

I'm so inspired by this book and its so lovely watercolr paintings.

Gorilla love update

Not only mothers protect their babies like this. And here I would like to thank my husband who protects me as if I was the most precious baby gorilla in the world. Nobody else could (and wanted) ease better the sorrows of the begining of the year 2012, nobody else supported me FULLY in those difficult times and what came after at my work. He always believed me, never questioned me and my ways (as lots of others did, even the closest persons) and believed in me.

And now he's my lighthouse in the sea of fears I'm comming through last four months (two weeks ago he spent hours in that gorilla mother position with me untill I finaly calmed down and fell asleep, and didn't ask for, he just knew that I needed it).

And thanks a lot to my beloved Martina with whom I spent most of the 2012 at work, and who helped me a lot too.

HAPPY NEW YEAR TO YOU ALL!

Do I do nothing?

I had to take a break from drawing and crocheting (what I still do in the subway) for a "little" translation of 290 standard pages! Wooooow!

See it's not that I do nothing.

What's weird with me?

 frame and sketch

huh, let's say that sometimes your head (and nerves) needs to rest...

I still feel the inner shiver and this is what makes me unable to draw, or paint... or do the things that require patience.

I want to become Schikaneder

 Na nábřeží

Nokturno ve staré Praze

The paintings are 100% more beautiful in reality! Visit the exhibition here

Modest artist

To become an artist Kami will need:

1. A lot of practical exercises
2. A least 2 easels
3. And an spacious atelier with large french windows 

this house will be OK or this one would be nice

Big heart or Old truths

My grand father always said:

When something hurts, it's that it is growing. Then I will have an enormous heart!!!

The second statement is mine:

Život není mrcha, to lidi jsou!

Mother in law and overstressed orchids

When having a discussion about flowers, I told my mother in law that all of my orchids are in blossom these days.Then she stated that orchids are blossoming only while stressed (like psychologicaly)... It's not my English what makes this incomprehensible, believe me!!!

See more pics of my overstressed orchids here

Equilibrist(k)a

©

Máte před sebou normálně široký trám, Musíte po něm přejít. Klidně přejdete. Přecházíte tak vícekrát a pokaždé úplně jistě. Trám je teď půldurhého metru nad zemí. Přecházíte... Není to ale už ta stará jistota. Jednou dvakrát jste zavrávoral. A teď je trám vysoko nad zemí. Nepůjdete.
Zmocnila se Vás hrůza. Není to ale pořád ten trám, po kterém se hravě procházíte, když leží na podlaze? Přece ho nikdo neúžil. Dá se po něm klidně přejít a vy to víte!

Vědět však nestačí. Přestal jste věřit, že přejdete.
Vladimír Lévi
(toho (mi) doporučila Iveta Toušlová, Máraie zase Dana Batulková (ŽŽ) - čtěte rozhovory)

Calm down!

Cheep but priceless!!! What a cosy sensation...

Tak vám nevím... hlavně apoliticky!

Nic proti nim nemáme!
Je to jenom další bublina v okurkové sezóně.
Hájek někdy mele z cesty, ale tentokrát má pravdu.
Deviace je skutečně neutrální slovo označující odchylku (čtěte Klause a Schwarzenbergera v reakcích).
A jen tak mimochodem, kdo ví, že všichni zůčastnění řekli právě toto a právě takto:) vytrženo z kontextu je všechno "špatně".

Best Boss Ever

Cadeau du dejeuner!

Křepelčí paštička z trhu na Kampě!

Cadeau de vacances

There's just a little part of feminism in it...

Proč se jmenuji Boháč a ne Boháčová?

1. Jedna Kateřina Boháčová (Markova máma) v rodině, do níž jsem se vdala, už je, a to, myslím, stačí!


2. Boháč - Boháčová jsou gramaticky dvě úplně jiná slova! A tudíž mám-li si brát manželovo jméno, je to jméno Boháč!


3. Navíc, Boháč je slovo, které něco znamená, Boháčová buď nic nebo viz bod 5.


4. Chtěla jsem si nechat tatínkovo jméno, je hezké a patří ke mně!


5. A až na posledním místě je fakt, že to ova(á) vytváří vztah vlastnictví: něco jako sedlákova stodola... A já nikomu nepatřím, já k někomu, tedy k Markovi, patřím!

Co mám v plánu...

1. Došít rok rozešité květované letní sáčko
2. Ušít si dvoje šaty, sukni, baloňák a určitě ještě něco
   
3. Uklidit od podlahy až ke stropu
4. Dodělat korekturu Barmy
5. Udělat si novou občanku
6. Namalovat pár obrazů
7. Dojít na nákup látek (mám jich jenom plnou truhlu)
8. Sehnat další razítka na nehty
9. Zasadit pár květin
10. Usmívat se

There's something approaching...

I forgot to tell you that I love macarons...

Did I tell you that I'm really fond of macarons???

Oh, yes, what I really love are macarons!

...

It is not important...

...how many times you fall, important is how many times you get back on your feet!
Message for stupid people: Think twice before you tell loud your (stupid) jugement on things that contain big part of good luck in themselves.

Secret

I'll tell you The Secret ... everything you want you can have... if you see this glass half full instead of half empty.

• try to share with others positive things instead of negative
  
• give advices on what can help instead of giving warnings
• smile all the time
  

One can't always say yes

When some of them want to abuse you...
just say no. Even generosity has some limits.

PS: Don't forget to see our wish list and our counter of guests (on right) or here.

Spread your wings out

Malá bílá křídla

Už když se narodila, byla tam. Byla ale malinká, jen naznačená. Jestli se podivovali, těžko říct. Matka s ní o nich nikdy nemluvila. Možná, že je viděli až moc dobře, ale nechtěli, aby tam byla, a ignorováním si mysleli, že jejich existenci potlačí. Že když je vymazali ze svých sítnic, vymazali je i z reality snědých zad jejich malé holčičky. Holčičky jako každá jiná, malé a veselé, někdy zakaboněné a vzteklé, ale rostoucí a vyvíjející se jako všechny holčičky na světě. A tak to chtěli.

Nikdo s ní o nich nemluvil, dlouho vlastně ani sama nevěděla, že je má, že má něco na víc. Ale postupem času cítila jejich přítomnost, neviděla je, nenechali ji je vidět a ona dlouho sama nepátrala, jen cítila jejich slastnou přítomnost. Tu měkkost a hebkost vlastní volnosti, možná, že cítila i krásu.

Ale oni stále jako by je neviděli, jakoby ji neviděli možná také. Prostě ignorovali dál a dál, kdo byla, sama ale nemohla necítit, nemohla o nich nevědět. Jak rostla, ona nerostla s ní. Čekala a měkce hřála ve svém úkrytu, ve vědomí, v záhybech kůže mezi lopatkami narovnaných zad. Byla dlouho jen maličká a jako z papíru, nesloužící ničemu, ale pomalu a jemně se nadouvala. Dlouho by se byla vešla jen do dlaně.

Pak ale jednoho dne naplno objevila jejich sametovou existenci. Před zrcadlem si odhrnula ze zad hustou spleť černých loken, které jí od temene spadaly přes krk, mazlily v předu prsy a v zadu ostře prohnutý přechod mezi zády a zadečkem, a uviděla svoji jedinečnost, svoji dlouho utajovanou odlišnost. Zmatená? Ne to nebyla, cítila krásu a něhu vlastního peří, sněhobílého prachu, který hladí a hřeje zároveň, a je celou svou silou vryt do jejího těla, do její duše, do centra jí samotné. To, co tak dlouho cítila a tušila, se proměnilo v skládanku pravých bílých peříček. Jedno peříčko vedle druhého formovalo měkkostné záhyby, vzduch je načechrával a povíval jimi, občas tak odhalil jemně růžovou pokožku.

Toho dne ho také potkala. Když už jistě, vzpříměná, kráčela ulicí, ohlédl se a viděl. Došel ji, pomalu a opatrně, aby ji nevyděsil, aby mu neuletěla. Přistoupil k ní a pošeptal jí, že ví, jak je krásná. Polekaně na něho pohlédla. Jako by byla do té doby duch a najednou ji mohl někdo spatřit. Koukala mu upřeně do očí a chtěla v nich vyčíst, kde že vzal tu moc o nich vědět a navíc – mluvit o nich.

Odešli spolu do tmy dne a tam se pod jeho rukama velkýma a teplýma, pomalu a něžně rozvinula, vypluvší z černých šatů, obrovská, měkká, ale silná labutí křídla. Snědou pleť pokrytou vlasy zdobila na zádech bělost, a nyní i moc a vítr.

Pokud Vám to něco připomíná, je to dost možné, prostě se to ale hodí k situaci. A děkuji svému M za pomoc!